Průměrná délka života roste pomaleji, varují vědci

Otázka, nakolik se bude průměrná délka života v budoucnu zvyšovat, je mezi vědci vysoce kontroverzní. Z dnešního pohledu se na začátku 20. století průměrná délka života zvyšovala téměř závratným tempem. Lidé narození v roce 1900 se dožívali v průměru 62 let, zatímco ti narození v roce 1938 přibližně 80 let.

Ve studii nedávno publikované v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences vědci zkoumali, zda lidé narození mezi lety 1939 a 2000 dosáhnou podobných nárůstů průměrné délky života. Analýza byla provedena pro 23 zemí s vysokými příjmy a nízkou úmrtností.

Tým tvořili José Andrade z Max Planck Institute for Demographic Research (MPIDR), Carlo Giovanni Camarda z Institut national d''''études démographiques (INED) a Héctor Pifarré i Arolas z University of Wisconsin–Madison.

„Kdyby dnešní generace pokračovaly ve stejném trendu jako v první polovině 20. století, mohl by někdo narozený v roce 1980 v průměru očekávat dožití 100 let,“ vysvětluje Andrade, první autor studie. „Zkoumali jsme, zda se tempo nárůstů průměrné délky života u současných žijících kohort zpomaluje.“

Aby toho vědci dosáhli, předpověděli průměrnou délku života těchto generací. Jejich výpočty vycházely z dat z Human Mortality Database (HMD). S využitím šesti různých metod předpovídání úmrtnosti – statistických technik, které na základě minulých a současných informací o úmrtnosti vytvářejí informované odhady budoucí délky života – tým odhadl, jak se bude průměrná délka života vyvíjet.

„Abychom zajistili robustní výsledky, nepoužili jsme jen jednu metodu, ale několik: některé dobře zavedené, včetně United Nations World Population Prospects, a jiné představující špičku v předpovídání úmrtnosti,“ uvedl Andrade.

Na začátku 20. století rychle klesla kojenecká úmrtnost díky lékařským pokrokům a dalším zlepšením. To způsobilo rychlý nárůst průměrné délky života na počátku 20. století. Úmrtnost v těchto věkových skupinách je však dnes už natolik nízká, že další prostor pro zlepšení je malý. Prognózy výzkumníků naznačují, že úmrtnost ve vyšších věkových skupinách se nebude zlepšovat dostatečně rychle, aby tento pokles kompenzovala.

V letech 1900 až 1938 se průměrná délka života zvyšovala přibližně o pět a půl měsíce s každou novou generací. U těch, kdo se narodili mezi lety 1939 a 2000, se toto zvýšení zpomalilo zhruba na dva a půl až tři a půl měsíce na generaci, v závislosti na metodě předpovídání.

Andrade, Camarda a Pifarré i Arolas považují tento výsledek za velmi robustní. Tvrdí, že i kdyby se přežívání dospělých a starších osob zlepšovalo dvakrát rychleji, než předpovídají jejich modely, výsledné nárůsty průměrné délky života by přesto nedosáhly úrovně z první poloviny 20. století.

Prognózy jsou odhady, ne jistoty

Předpovědi úmrtnosti nemohou být nikdy jisté, protože budoucnost se může vyvíjet nečekanými způsoby. Události jako pandemie, nové medicínské postupy nebo společenské změny mohou skutečnou délku života výrazně ovlivnit. Průměrná délka života se tedy nemusí držet očekávaných trendů. Proto by měly být prognózy vždy považovány za kvalifikované odhady. Je důležité zdůraznit, že tyto projekce se týkají populací, nikoli jednotlivců.

Změny ve průměrné délce života ovlivňují sociální soudržnost i osobní plánování života. Vlády musí přizpůsobovat zdravotnické systémy, důchodové plánování a sociální politiky. Zároveň průměrná délka života ovlivňuje osobní rozhodování o úsporách, odchodu do důchodu a dlouhodobém plánování. Pokud se bude průměrná délka života zvyšovat pomaleji, možná bude nutné přehodnotit očekávání do budoucna jak na úrovni státu, tak jednotlivce.

Stručné shrnutí

Další zdroje

• PNAS: Cohort mortality forecasts indicate signs of deceleration in life expectancy gains (2025)
• MPIDR – tisková zpráva k výsledkům
• Max Planck Society – článek k výzkumu
• Human Mortality Database (HMD)
• United Nations – World Population Prospects 2024